1938: Ostrava po mnichovské zradě

Vojáci Wehrmachtu boří po 30. září 1938 stávající hraniční sloupy.

Podepsání Mnichovské dohody mezi Německem, Itálií, Francií a Velkou Británií o odstoupení pohraničních území Československa Německu, k němuž došlo v noci z 29. na 30. září 1938, znamenalo značný posun státní hranice směrem k Moravské Ostravě a její výrazné okleštění. Obsazením Hlučínska se ve státní hranici proměnila řeka Odra, na německém území se octily Antošovice, Koblov, Petřkovice, Lhotka, Hošťálkovice, Svinov, Poruba, Třebovice, Pustkovec, Martinov, Plesná, Polanka a Krásné Pole. Most přes Odru mezi Novou Vsí a Svinovem se stal mostem hraničním a pro jeho překročení bylo nutné předložit cestovní doklady. Tato blokace významné dopravní silniční tepny, stejně jako svinovského nádraží a části železniční sítě, přinesla Moravské Ostravě nejen dopravní komplikace, ale vyvolala značné hospodářské a zásobovací potíže. Tyto obce byly rezervoárem pracovních sil pro Vítkovické železárny, doly a další podniky, navíc se na obsazeném území ocitly i surovinové zdroje nezbytné pro zachování výroby.

Na pravém břehu řeky Ostravice se obce Hrušov, Heřmanice, Slezská Ostrava, Michálkovice, Radvanice a Bartovice staly obcemi hraničícími přímo s Polskem. To narušilo dopravu po montánní dráze, stejně jako dopravní spojení dlouhodobě budované prostřednictvím lokálních drah.

Zábor československého pohraničního území po podepsání Mnichovské dohody se tedy Moravské Ostravy teritoriálně zásadně nedotkl, ale přesto výrazně zasáhl do každodenního rytmu průmyslového centra. Lidé nuceně opouštějící svá obydlí v německém a především polském pohraničí volili jako svá přechodná útočiště obce a města v blízkosti nově vytýčených hranic, k nimž patřila především Moravská Ostrava. V listopadu 1938 Policejní ředitelství v Moravské Ostravě registrovalo přes devět tisíc uprchlíků, do dubna 1939 jejich počet vzrostl na více než 24 tisíc. Byli to navíc většinou lidé, kteří se ocitli zcela bez prostředků.

Těm, kteří přicestovali vlakem, proto poskytovaly pracovnice Červeného kříže na nádraží v Přívoze základní lékařskou pomoc, občerstvení nebo provizorní stravování. Okresní úřad zřídil v hale kancelář, v níž mohli získat informace o možnostech pobytu ve městě. Druhým záchytným bodem se stalo Smetanovo náměstí, kam tramvajemi Ostravsko-karvinské lokální dráhy přijížděli uprchlíci z Těšínska. Všichni se museli do 24 hodin od příchodu do města přihlásit do evidence na policejním ředitelství, aby legalizovali svůj pobyt a získali nárok na využívání prostředků záchranné sociální sítě.

Záchrannou síť představovaly především hromadné ubytovny, tzv. azyly. Mezi prvními to byly např. Ochranovna v tehdejší Marxově ulici (dnes Českobratrská ulice v části od ulice Nádražní směrem k Hornopolní) nebo v  polské škole v ulici Křížkovského v Mariánských Horách. V tělocvičně Sokola v Moravské Ostravě bylo zajištěno ubytování mužům a starším chlapcům, členům sokolských jednot z obsazeného území. Jejich manželky a děti byly rozděleny do sokolských rodin ve městě. Do února 1939 bylo připraveno na území města 17 uprchlických táborů, které spravoval buď Červený kříž, nebo Okresní péče o mládež.