21. srpen 1968 v Ostravě

Hloučky lidí před Novou radnicí protestující proti invazi vojsk Varšavské smlouvy a diskutující s vojáky okupačních jednotek, 21. srpna 1968. Foto: AMO

V tomto roce si kromě jiných významných historických událostí připomínáme rovněž 50. výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy, do té doby největší vojenské operace v Evropě od konce 2. světové války.

Psal se předposlední týden letních prázdnin roku 1968. Demokratizační proces tzv. Pražského jara byl v plném proudu také v Ostravě. Zdálo se, že postupující liberalizaci nelze zastavit. I když po setkání vrcholných představitelů ČSSR a SSSR na konci července v Čierné nad Tisou napětí ve společnosti v důsledku tlaku Moskvy na zastavení reforem přece jen rostlo.

20. srpen 1968 byl pro většinu Ostravanů všední den jako kterýkoli jiný. Připravovalo se rovněž číslo deníku Nová svoboda, které mělo vyjít příští ráno. Na poslední straně se však objevil článek s názvem Noc plná překvapení, který se vzhledem k následujícím událostem jeví mrazivě příznačným. Reportér v něm referoval o jednom dni na dětském táboře v Šumperku zaměřeném na výuku branné výchovy. Citujme z něj úryvek: „Chlapci se ze všeho nejvíce těšili na střelbu… A dívky? Měli byste vidět, jak šikovně se naučily ,operovat ̒ s radiostanicemi, obsluhovat polní telefon či obratně ošetřovat zraněné… Nejlepším bylo závěrečné noční cvičení. Nechyběl v něm pravý poplach, při kterém, když byl vyhlášen, vyvezla nákladní auta účastníky do okolních lesů… Z neznámých míst, museli pak, seřazeni do čet, najít pomoci mapy a buzoly nejkratší cestu do našeho tábora…“

Psal se 21. srpen 1968… Přibližně od druhé hodiny ranní toho dne byla Ostrava okupována 24. Samaro-Uljanovskou motostřeleckou divizí genmjr. Grigorije Petroviče Jaškina zvanou Železná a přidělenou leteckou divizí. O připravované akci byli předem informováni čelný představitel aktivu předválečných členů KSČ Jaromír Brovják, náměstek ředitele VŽKG Rudolf Peška, náčelník krajské správy SNB Jaroslav Hrbáček a pravděpodobně také vedoucí tajemník KV KSČ Leopold Kovalčík, předseda Krajského národního výboru Severomoravského kraje Jan Mušal a předseda Městského národního výboru v Ostravě Josef Kempný.

Pro Ostravany, stejně jako pro drtivou většinu občanů ČSSR, byl tento krok pěti zemí, označovaných za „bratrské“, šokem. Příchod sovětské armády do Ostravy inicioval rozsáhlou vlnu nenásilného odporu. Na ulicích se objevily nápisy, letáky, plakáty a výzvy odsuzující okupaci, obyvatelé strhávali tabule s názvy ulic, silniční ukazatele. U Nové radnice, NHKG, VŽKG a dalších významných objektů se shromažďovaly stovky protestujících. To vyvolalo značnou nevoli velení okupačních vojsk. Generál Jaškin předložil vedení města ultimátum: „Nebude-li sjednán pořádek, bude zahájeno jeho zajišťování střelbou“. Ještě 21. srpna večer se však dohodli představitelé vedení města s velením sovětských jednotek alespoň na přesunu těžké vojenské techniky do kasáren v Koblově.

Hned po začátku okupace bylo zahájeno vydávání Spojených deníků, na nichž se podíleli redaktoři Nové svobody a krajských pracovišť celostátních deníků. Také ostravská studia Čs. rozhlasu a Čs. televize se ihned zapojila do protiokupačních aktivit a vysílala improvizované zpravodajství, jehož symboly se stali moderátoři Lubor Tokoš a Luděk Eliáš. Skoro neuvěřitelné bylo nasazení techniků televize a rádia, kteří dokázali zajistit provoz a signál i přes obsazení hlavních vysílačů okupačními vojsky.

Inciativu však velmi brzy začínala přebírat „konzervativní“ skupina členů KSČ v čele s Jaromírem Brovjákem. Jejím prvním organizovaným vystoupením po srpnové invazi byl aktiv zakládajících a zasloužilých členů KSČ v závodním hotelu ve Vítkovicích, konaný již 2. září 1968. Připomeňme, že podobné setkání „konzervativců“ v Praze se konalo až o měsíc později, 9. října a byla jím beseda starších členů KSČ s mladší generací v sále libeňského hostince Čechie. K této konzervativní skupině se začali přidávat další členové KSČ, buď z existenčních obav, nebo proto, že vytušili svou šanci na získání mocenských pozic. Mezi nimi byl také dosavadní předseda Městského národního výboru v Ostravě Josef Kempný. Rovněž většina občanů se zvolna smiřovala s postupujícím utužováním režimu a nacházela si ve změněných podmínkách nový modus vivendi. Protesty v srpnu 1969 k ročnímu výročí okupace byly v Ostravě, na rozdíl např. od blízkého Havířova, spíše symbolické. Na dalších 20 let zavládl ve městě „normalizační“ klid.

Martin Juřica, Archiv města Ostravy