První československý televizor Tesla 4001A z roku 1953. Zdroj: Muzeum Hořice, foto: Wolfgang Sauber • CC BY-SA 3.0

Naše první televize

ALENA GRUŠKOVÁ *1932

Jak ten čas letí… Nechce se mi věřit, že je to již šedesát let, co jsme si pořídili první televizi! Začalo to tím, že naproti v domě večer zasvítilo modré světlo a my jsme dvakrát týdně uvažovali, kdy ušetříme na náš vlastní televizor. Náš malý syn měl kamaráda, se kterým si povídali, co asi ta televize je, co se v ní vidí… Tak jsme s manželem šetřili po stokoruně měsíčně, abychom udělali našemu malému radost. V říjnu jsme si půjčili od rodičů ještě 800 Kč a šla jsem k panu Bártkovi do elektro obchodu na tehdejší Dimitrovově třídě v Přívozu koupit televizní přijímač.

Pan Bártek byl velice ochotný, ptal se mě, jaké barvy máme nábytek, že si podle toho můžeme náš přístroj vybrat. Protože bylo po 17. hodině, nemohl nám přístroj vyzkoušet, tak nám jej pomohl naložit na kočárek a popřál nám hodně radosti s televizorem. Spolu se synkem Petříkem jsme převelikou bednu přivezli až k domu, abychom překvapili tatínka. Ten právě přijel z práce, ale překvapil on nás – měl ruku v sádře!

Vynesli jsme s potížemi naši televizi do bytu, ihned jsme ji postavili na šicí stroj a tatíneknám jednou rukou televizor vybalil, zapojil do elektřiny, dal kus drátu místo antény a hle: televize se rozsvítila! Bylo to 18. října 1956 a v televizi byla hra od profesora dr. Martínka Jakub Oberva se Štěpánkou Ranošovou. To byla radost!

Péťa se hned pochlubil kamarádovi, který bydlel v bytě nad námi. Ten se přišel podívat, a s ním sousedky. Protože se program všem velice líbil, tak i rodiče Otíka okamžitě šli koupit přijímač. Jenže Otík chtěl větší obraz. Koupili tedy televizor značky Ekran. Pojednou začal soused zvonit, že mu televize nejde, proč asi? My jsme již měli koupenou pokojovou anténu, tak jsme mu ji půjčili – ale nic. Až zašel manžel nahoru, tak zjistil, že mají sice větší obraz, ale bez signálu, protože ruská televize měla napětí 220 V a my měli jen 120 V, vše vyřešilo trafo. Druhý den přišel Otík s tím, že mají ještě větší obraz! Jeho táta s kamarády vyrobili plastovou nádrž na vodu, kterou postavili před obrazovku a hle: obraz byl hned větší! A protože hoši všeho věku měli pořád nějaké nápady okolo provozu televize, tak náš tatínek vymyslel další legrácku: na obrazovku připevnil barevnou folii a my měli v domě první barevnou televizi! To se zejména líbilo našim starším sousedkám, které chodily neúnavně denně na televizi (židle si nosily svoje), takže jsme po 19. hodině měli stále plnou kuchyň.

Po několika měsících nám kamarádi z televizního vysílače Bobrovníky zapojili polskou televizi! To ještě nikdo v domě neměl. Tak jsme si naši milou Teslu oblíbili… Jenže nebyly k sehnání často se kazící lampy A-Z4, ty nám dodávali známí až z Prahy. Protože jsme si díky naší „bedně“ zvykli na denní zprávy a výběr programů nám vyhovoval, pořídili jsme si časem další přístroje. Naši první televizi mám dodnes na památku na prádelníku.

Zdroj: Knihovna města Ostravy: Paměť Ostravy 2014–2017 (http://cms.kmo.cz/www/cl-900/417-o-e-knihach/)