Slávu ostravských hudebníků šíří v současné době Janáčkova filharmonie Ostrava, která vznikla v lednu 1954 jako Ostravský symfonický orchestr transformací a doplněním ostravského rozhlasového orchestru.

Jan Pešat a Ostravská filharmonie

ALENA GRUŠKOVÁ *1932

V Ostravě – Mariánských Horách vyrostl a mládí zde prožil Jan Pešat. Vystudoval a pak učil na měšťanské škole v Ostravě-Hrušově. Miloval hudbu a tak v roce 1930 založil filharmonické sdružení zvané Ostravská filharmonie. Hrálo zde hodně jeho kolegů učitelů a celá policejní hudba z Moravské Ostravy. Toto filharmonické sdružení hrálo nejen v Ostravě, ale i v jiných městech, např. ve Vsetíně za války byla hrána Smetanova Má vlast a Dvořákovy Slovanské tance.

Hudebníci hrávali často i zadarmo nebo za minimální odměnu, aby se získaly peníze pro rodiny, jejichž otcové byli za války vězněni. Kdo to ale dnes ví? Pan učitel Jan Pešat se stal zakladatelem hudební školy v Ostravě-Vítkovicích a byl dlouhá léta jejím ředitelem.

Byl milovníkem vážné hudby a velice často pomáhal školám, kde hrál orchestr. Miloval Leoše Janáčka a jeho hudbu. V roce 1928 při návštěvě Brna zjistil, že vážně onemocněl Mistr Leoš Janáček. Pan učitel ihned obešel všechny známé, žádal je o pomoc. Tak se stalo, že zajistil v Moravské Ostravě v sanatoriu dr. Kleina Janáčkovi pobyt, kde byl léčen (v Kleinově sanatoriu na Hornopolní ulici bylo později umístěno gynekologicko-porodnické oddělení Městské nemocnice na Fifejdách). Léky zajišťoval např. u primáře Raimunda Šrámka, ředitele státní nemocnice v Zábřehu. Hodně mu pomáhal primář Bohumil Malý a mnoho jiných lékařů.

Největší radost ale udělal Leoši Janáčkovi, když s několika členy filharmonického sdružení přišli Mistrovi zahrát přímo pod okna pokoje! Majitel sanatoria dr. Klein pohotově přidělil Leoši Janáčkovi další místnost, kde mu pravidelně přicházelo hrát několik muzikantů, někdy kvarteta, jindy celá dechovka policejní hudby! Byl to pan učitel Jan Pešat, který se se svým kolektivem hráčů v srpnu 1928 naposledy s Janáčkem rozloučil. Takovou krásnou rozlučku Fifejdy již nikdy neviděly…
Filharmonické sdružení hrávalo nejvíce v kostele sv. Pavla ve Vítkovicích, kde ho o hudbu žádal kněz, farář Olšovský.

O spolupráci na pomoc postiženému Slezsku jej požádala spisovatelka a malířka Helena Salichová. V rámci akce „Budujeme Slezsko“ hrával Jan Pešat se svým početným kolektivem velice často. Zadarmo vyjížděli do mnoha městeček a obcí v okolí Moravské Ostravy. Největší díky sklidili v Opavě, která byla téměř samá troska!

Jan Pešat miloval Beskydy. Kdykoliv měl možnost, jezdil do Frýdlantu nad Ostravicí a šlapal na Lysou Horu. Stalo se zvykem, že i řada muzikantů jezdila na hory, aby si „vyčistila plíce“, jak říkal pan učitel.

Byl to člověk velice štědrý, dobrosrdečný a také se stalo, že mnohdy na svou dobrotu doplatil.

Za první republiky byla nejen policejní hudba, ale všechny šachty měly své dechovky. Pan učitel zadarmo všem pomáhal, radil a vzpomínám, jak mu byl vděčný i vedoucí dechovky dolu Hlubina Ing. Edvin Bartoš. Jan Pešat se velmi zasloužil o hudební vzdělání mnoha ostravských občanů a absolventů hudební školy Leoše Janáčka ve Vítkovicích. My, kteří jsme ho dobře znali, můžeme jen vzpomínat, jak Ostravu zviditelnil. Proč ale nemá ve městě dodnes památník?

Pane učiteli Pešate, nikdy na Vás nezapomeneme!

Zdroj: Knihovna města Ostravy: Paměť Ostravy 2014–2017 (http://cms.kmo.cz/www/cl-900/417-o-e-knihach/)