Ruští vojáci v Ostravě.

Dětské vzpomínky na II. světovou válku

EVŽENIE BLAŽKOVÁ *1936

Moje babička s dědečkem žili v domku na pomezí tří obcí: Michálkovice, Rychvald a Petřvald.

Pamatuji si, že v roce 1938 se u nich ubytovalo osm polských důstojníků. Pušky měli opřené v předsíni o stěnu. Bylo to odvážné. Polští oficíři odpočívali v babiččině parádním pokoji, kde byl na šraňku oltářík se svatými a postele. Jeden důstojník si se mnou hrál a zvedal mě do výšky. Říkal mi: „Geňa, muv mi tatuš“. Babičce řekl, že zanechal doma takovou dcerušku.

V září 1938 byla mobilizace českých mužů. Všichni plakali a já dětskými slovy také chtěla „kamešník“, ať mohu též plakat. Kvůli Mnichovské dohodě byla mobilizace zrušena a muži se vrátili domů včetně mého otce. V březnu 1939 vstupem německých vojsk vznikl protektorát a tím byla zrada dokonána. Mí prarodiče zůstali na německé hranici a jejich dcery a synové museli mít propustku k návštěvě. Strýc, který byl krejčí, byl přinucen šít německé uniformy. Byla válka, my malé děti jsme o ní moc nevěděly. Při vyučování nám přibyla němčina. Čtvrtá třída už byla silně poznamenána válkou. Byl rok 1945, Ostrava byla bombardovaná. Sledovali jsme letadla z krytů nebo sklepa, kde jsme trávili poslední dny stále. Byli jsme i v tunelu pod tratí, kde byly lavičky, a bylo nás tam hodně. Maminka byla totálně nasazená ve Vítkovických železárnách, kde brousila víčka k minám. Tatínek odešel ze šachty, kde v té době bylo málo práce, k ČSD. 28. dubna 1945, kdy to bylo pro všechny kruté, vylezl na těžní věž nějaký mladík a vyvěsil československou vlajku. Vlajka zavlála a mladíka někdo zastřelil.

Pak už jezdily tanky a obrněná auta a my slyšeli první ruská slova. Ruští vojáci hráli v kruhu na garmošku, tančili kozáčka. My děti jsme je obdivovaly a nosily jim kytičky z pampelišek. Oni nám z tanku rozhazovali první české papírové koruny. Byly žluté. V dalším roce jsme ve škole zpívali ruské písně a sdíleli radost dospělých s koncem války. Jednou v noci jsme před naším domem sledovali hluk a křik v ruském jazyce. Vojáci naháněli ruskou vojačku Mášu. Tahali ji za vlasy a chtěli ji hodit pod vojenské auto. Máša jim utekla a schovala se v lese u mé babičky na chalupě. Byla pracovitá, hodná, ale po 14 dnech odešla.

To je můj příběh.

Zdroj: Knihovna města Ostravy: Paměť Ostravy 2014–2017 (http://cms.kmo.cz/www/cl-900/417-o-e-knihach/)