Srpen 1968 v Ostravě.

Srpen 1968: Vojenský štáb nebyl odhalen

Ing. ANTONÍN ČERNOHORSKÝ

Na začátku šedesátých let se svět ocital na pokraji nukleární války. Mimo jiné k tomu významně přispěla berlínská a kubánská krize. Svět se začal horečně připravovat na válku i v civilním sektoru. Uvedu jeden příklad u nás – spousta žen absolvovala tehdy rychlokurzy autoškoly a získala řidičské oprávnění skupiny C, aby tyto ženy mohly na pracovištích nahradit muže-řidiče po mobilizaci. Kalkulovalo se s tím, že veškeré linkové spojení bude jaderným válečným konfliktem narušeno a že nastane mimořádná situace také ve veřejné správě.

Na tehdejších ONV (i MěNV Ostrava) byly vybrány skupiny žen, které byly v intenzivních kurzech vycvičeny jako radiotelegrafistky. Po základní přípravě byl v našem případě z Ostravy zahájen pravidelný cvičný rádiový provoz. Relace byly od roku 1964 každý týden v rozsahu 2 hodin, později přibyly každý měsíc relace osmihodinové, buď ve dne anebo v noci. Provoz spočíval v navazování spojení, přelaďování a předávání cvičných telegramů.  V dalších letech byly radiotelegrafistky ONV doplňovány o vojáky v záloze – radisty, kteří byli na rádiové relace uvolňováni svými zaměstnavateli.

Nikdo netušil, že tento systém spojení bude u nás v praxi naplno využit při invazi vojsk Varšavské smlouvy na naše území v roce 1968.

V časných ranních hodinách 21. srpna byl územní štáb svolán k nástupu na pracoviště ještě před přerušením linkového spojení. Náčelník štábu vydal prozíravý rozkaz nastoupit v civilním oděvu. Tak se stalo, že po všechny kritické dny srpna nebyl vojenský štáb odhalen a paralyzován, jak se to přihodilo na mnohých místech republiky, ale mohl po celou dobu naplno fungovat přímo nad hlavněmi kanonů tanků a nad vojenskou komandaturou SSSR, která sídlila přímo v budově.

Rádiové spojení s okresy bylo udržováno až do doby obnovy telefonního spojení. Předávané zprávy se týkaly problémů v zásobování obyvatelstva, problémů v dopravě, ve zdravotnictví a problémů ve veřejné správě, které nastaly v souvislosti s okupací.  Na našem radiouzlu bylo tehdy na svou dobu velmi kvalitní technické vybavení. Měli jme moderní krátkovlnný kilowattový vysílač a pracoviště umožňovalo vést oboustranný telegrafický, fonický a  rádiodálnopisný provoz i na velké vzdálenosti.

Veškeré linkové spojení ve veřejných i vyhrazených sítích v republice bylo vojsky obsazeno, blokováno, místy i zničeno a novináři, rozhlas a televize museli shánět informace, kde se dalo a byli nuceni velice improvizovat. V místnosti radiouzlu jsme přijímali rádiodálnopisné texty, převážně agentury BBC a ruličky zpráv o situaci v Československu jsme průběžně předávali na pobočku ČTK v Ostravě.

Po roce 1969 byly následky činnosti územního štábu CO v Ostravě v srpnu 1968 pro jeho příslušníky fatální. V prvé řadě vedoucí pracovníci (ale nejenom oni) byli zbaveni hodností, funkcí a zaměstnání a žili dalších 20 let na okraji společnosti. To vše už je ale další historie.