Přímý zásah bomby do tovární budovy

Vzpomínky na Vítkovické železárny

Mgr. DAGMAR JELENOVÁ *1943

Vítkovické železárny, které byly založeny v r. 1828 a v r. 1874 zapsány na Vídeňském horním hejtmanství rodinami bratří Gutmannů a Rotschildů, pak jako Vítkovické horní a hutní těžířstvo, které ovládal bankéř Salomon Mayer Rothschild, který se v roce 1843 stal jediným majitelem železáren.

Po vyhlášení Československé republiky bylo nejdůležitějším a nejvýznamnějším průmyslovým podnikem v ČR. Finanční zisk byl před 2. sv. válkou kolem 50 mil. korun, které byly přes banku vyváženy do ciziny.

Tyto železárny zaměstnávaly velkou skupinu lidí, zejména v dělnických profesích. Úřednická a vyšší technická místa byla většinou obsazována příslušníky německé národnosti. Železárny stavěly pro své pracovníky byty, pro přespolní ubikace tzv. kasárna, měly svou tržnici, hotel, kostel. Po nástupu fašismu v Německu majitelé židovského původu se pokusili o peněžní podílovou účast na podniku nejprve v Československé Živnostenské bance a po nezdaru převedli tyto do anglické pojišťovací společnosti v Londýně. Ovšem majitelé chtěli podnik výhodně prodat.

Prodejní smlouvy byly znemožněny válečným stavem a po obsazení Československa anektovali Němci celý podnik Vítkovické horní a hutní těžařstvo.

Vítkovice se podílely na válečné výrobě. Mnoho závodů bylo zničeno pod nálety, jak je i možno vidět z přiložených fotografií. Byla zničena i doprava surovin. Železárny byly německou baštou, a proto byla i velká ztráta na životech při osvobozování. Obrovské škody vznikly zejména bombardováním 29. srpna 1944. Byly zasaženy nejen tovární objekty včetně protileteckých krytů, ale i civilní objekty.

Přesto se dařilo poměrně rychle zahajovat výrobu v jednotlivých provozech. V celkovém pohledu na rozsah objektu přece jen nebylo poškození tak rozsáhlé.

Vítkovice byly osvobozeny 30. 4. 1945 v odpoledních hodinách. V prvních dnech po osvobození bylo propuštěno 2 886 německých úředníků z celkového počtu 4 952. Tyto funkce bylo nutné nahradit československé pracovníky a tady došlo na stranické boje o preference zejména v tzv. Závodní radě a ve správních orgánech. Komunistická strana propagovala urychleně znárodnění. Situace byla komplikovaná nedostatkem kvalifikovaných sil a nedostatkem surovin a poškozenou dopravou.

V březnu 1946 byly VŽ vyhlášeny národním podnikem. Byl vyhlášen tzv. dvouletý hospodářský plán. Únorové události ovlivnily vývoj ve VŽ. Začaly tzv. čistky, kdy byli technici a úředníci neloajální KSČ propuštěni a penzionováni či převedeni do výroby. V roce 1949 se objevuje název VŽKG n. p. Do Vítkovic se zapojovali pracovníci, kterým byly znárodněny menší podniky, živnostníci i pracovníci kultury, kteří nevyhovovali po stránce politické. Pražští umělci a lidé z celé republiky. Při nedostatku bytů bylo též snazší jít pracovat do výroby, kde přece byla v tomto ohledu větší naděje.

Zdroj: Knihovna města Ostravy: Paměť Ostravy 2014–2017 (http://cms.kmo.cz/www/cl-900/417-o-e-knihach/). Snímky z rodinného alba autorky.